Vojtěch Lehroch

Vojtěch Lehroch – baskeťák každým coulem

Jeho jméno je Vojtěch Lehroch a celý jeho prozatím dvacetiletý život se točí okolo basketu. Ve Schrödingerově institutu zastává funkci administrativního pracovníka, ale i trenéra košíkové. Nicméně Vojtova sportovní kariéra začíná nabírat velké obrátky, k Varnsdorfu si teď přidal nové angažmá v Děčíně.

Moje/Můj oblíbená/é/ý …

…barva: žlutá a fialová

…jídlo: všechno

…žánr muziky: hip hop

…film: Coach Carter

…činnost: basket

Životní motto: Užívám si přítomnosti, neřeším minulost ani budoucnost. Žiju dneškem.

Životní cíl: Po stránce basketu bych se třeba chtěl dostat v Děčíně do áčka a zahrát si nejvyšší republikovou ligu. A po stránce života? Chci být šťastný.

Můj obyčejný den:  Vstávám v sedm ráno a hned snídám. Bydlíme nově s přítelkyní v Rumburku, pořídili jsme si psa, takže toho musím vyvenčit. Potom jdu do práce, kde sedím v kanceláři většinou do dvou, tří nebo čtyř, podle toho, kolik je práce a jak jsou tréninky. Po práci si zajdu na oběd, mám trénink s dětma a někdy si najdu trochu času doma. Večer mám svůj trénink nebo si zajdu do fitka.

Jedna věta, co charakterizuje můj život: Zatím jsem si jen užíval, takže užívání si, žádné starosti.

Vlastnost, která mě vystihuje: Jsem hroznej flegmatik.

Co se mi vybaví, když se řekne slovo „basket“: Můj život.

Co vlastně dělám v institutu: Jsem tam jako administrativní pracovník, řekněme tak napůl. Sedím v kanceláři, dělám papíry a starám se o web. Druhá půlka mé práce zahrnuje práci basketbalového trenéra v rámci akademie. Trénuju všude možně, ve Velkém Šenově, Rumburku i ve Varnsdorfu.

Proč mě zaujal zrovna basket: Hraju ho vlastně už od druhé třídy. V té době rodiče chtěli, abych dělal nějaký sport, a v tu chvíli čirou náhodou přišla do školy trenérka basketu, tak jsme tam s kamarády šli. A vydrželo mi to až do dneška.

O mém novém týmu: Před nějakým časem jsme s Varnsdorfem hráli v play-off proti Děčínu a oni vyhráli. Potom taky vyhráli kvalifikaci o druhou ligu, což byla liga nad Varnsdorfem.  Najednou mi volali a ptali se, jestli s nimi nechci hrát taky, což jsem nadšeně přijmul.  Už jsem tam byl párkrát na tréninku přes léto, teď už s Děčínem pojedu na turnaj do Litoměřic. Zatím stačí, když budu dojíždět jednou týdně na tréninky a o víkendech budu na zápasech. Času to zabere hodně, plus do toho budu pořád hrát za Vanďák.

Jaký je podle mě největší problém výběžku: Odchází odsud hodně mladých lidí a to se těžko napravuje. Odcházejí za lepším vzděláním a za prací, lidí tu zůstává málo a pak už je problém tu cokoliv zlepšit.

Co mi Schrödingerův institut dal a co já jemu: Dal mi příležitost dělat co, co mě baví, nemusím být někde v továrně a dělat osm hodin za pultem.  Baví mě jak trénování, tak práce skrz počítače. A co jsem mu dal já? Než jsem začal trénovat, to je asi dva roky zpátky, tak jsem už měl dost nahráno, takže po té basketbalové stránce můžu stále předávat svoje zkušenosti.